Josef Gerbrich, Petr Randula, Rudolf Růžička: "Počítačové programy pro vytváření hudebních skladeb" - časopis: Opus musicum; 1990, čís. 7, str. I - XVIII

 

                                                               
              Josef  G e r b r i c h ,  programátor            
               Petr  R a n d u l a ,  programátor              
            Rudolf  R ů ž i č k a , hudební skladatel          
                                                               
                                                                
       Počítačové programy pro vytváření hudebních skladeb     
      =====================================================    
                                                               
                                                                
                             U v o d                           
                             -------                           
                                                               
   Po prvních pokusech o  vznik  počítačových  skladeb  v  první
polovině  50.  let,  které  měly  vpodstatě  jen    instruktivní
charakter [ 1 ] , dochází v 60. létech nejen ve světě, ale  i  u
nás,  ke  spolupráci  hudebních  skladatelů  s  programátory  na
vytváření  umělecky  závažných  skladeb  s  pomocí   samočinného
počítače [ 2 ] .                                               
   Programy pro počítačovou hudbu, COMPUTER  MUSIC,  slouží  jak
soudobým  profesionálním  i  amatérským  skladatelům,  kteří   o
kompozici s pomocí počítače  projeví  zájem,  tak  i  pro  výuku
studentů  skladby,  kteří  jsou  dobře  obeznámeni  se   základy
tradiční skladatelské tvorby [ 3 ] .                           
   V oblasti umělé inteligence  mohou  být  kompoziční  programy
velkým přínosem zejména pro  výzkum  myšlení  pomocí  modelování
činnosti  lidského  mozku  především  formou  použití  náhodných
postupů, jejich skladatelem  i  počítačem  omezeným  použitím  a
přetvářením do oblasti tvůrčí umělecké práce.                   
   Programy s výsledky ve formě hudebních skladeb  byly  úspěšně
předvedeny na mnoha československých a zahraničních  koncertech,
festivalech, konferencích a seminářích  [  4a  .  .  .  4g  ]  a
částečně zveřejněny v publikacích [ 5a, 5b ]  .  Svým  významem,
především v praktickém  použití  ve  skladatelské  tvorbě,  jsou
programy přirovnávány k průkopnické práci skladatelů P. Barbauda
a I. Xenakise [ 6 ] , kteří  vytvořili  jinými  postupy  základy
evropské počítačové hudby.                                      
                                                               
   Z mnoha různých programů a počítačových postupů pro vytváření
hudebních skladeb, které  vznikly  během  více  než  dvacetileté
umělecké, vědecké a pedagogické praxe a ze kterých vzniklo  více
než třicet skladeb různých druhů a skladebných  stylů  (komorní,
instrumentální a vokální skladby, koncerty, symfonie, kantáty  i
skladby elektroakustické), jsou  zde  uvedeny  detailní  rozbory
dvou zcela rozdílných  systémů  pro  vytváření  skladeb  různých
hudebních  žánrů:  elektroakustické  hudby  a   soudobé    vážné
instrumentální a vokální hudby.                                
   Pro  popsaný  postup  vzniku  elektroakustické   hudby    byl
vytvořený program určen pro výrobu jen jediné  skladby,  i  když
nepatrnými změnami v  zadání  parametrů  by  bylo  možné  získat
skladebný materiál pro řadu skladeb, ale jejich výsledné vyznění
by bylo do jisté míry podobné.                                 
   Naopak  program  pro  vytváření   skladeb    soudobé    vážné
instrumentální a vokální hudby, doplněný o  automatickou  notaci
ve formě klasického notového zápisu, má mnohem širší  využití  a
lze s jeho pomocí  vytvořit  řadu  zcela  rozdílných  skladeb  v
různých skladebných stylech a různého výsledného vyznění.      
   Oba  uvedené  programy  spojuje  stejný  kompoziční  princip:
využití náhody ve formě pseudonáhodných čísel s daným  omezením.
Náhodná čísla  zde  plní  funkci  simulátorů  náhodných  jevů  v

přírodě  i  v  myšlení  člověka.  Dochází  tak    k    vytváření
samostatného  skladebného  stylu.  Základním  prvkem  pro  vznik
náhodných  postupů  pomocí  počítače  je   použití    generátoru
pseudonáhodných  čísel  "RANDOM",    který    dává    často    i
několikamilionovou opakující se číselnou posloupnost  v  rozmezí
od 0 do 1.                                                     
                                                               
________________________________________________________________
                                                                
[ 1 ]  Lejaren A.Hiller, Leonard M.Isaacson: "Illiac  Suite  for
       String Quartet" New Music Edition,  Pennsylvania  1957  -
       partitura první veřejně provedené skladby (dne  9.  srpna
       1956), která byla vytvořena pomocí počítače             
                                                               
[ 2 ]  Jiří Kopřiva: "Samočinný počítač jako pomocník skladatele
       experimentální  hudby"  -  sborník:  Deset   let    práce
       Laboratoře počítacích strojů VUT, Brno 1972, str.  116  -
       117                                                     
                                                               
[ 3 ]  Rudolf Růžička: "Využití samočinných počítačů při  vzniku
       uměleckých děl se zvláštním zaměřením na hudbu a soudobou
       hudební kompozici" Ediční středisko JAMU, Brno 1980     
                                                               
[ 4a ]  Josef Gerbrich, Miloš  Stědroň:  "Počítače  a  hudba"  -
        sborník: SOFSEM'85, Ustav výpočetní techniky UJEP,  Brno
        1985, str. 47 - 68                                     
                                                               
[ 4b ]  Rudolf  Růžička:  "Automatizace  kompozice,  zápisu    a
        reprodukce  hudebních  skladeb  -   vývojové    tendence
        elektroakustické a počítačové hudby" -  sborník:  Musica
        viva in schola VIII., UJEP, Brno 1987, str. 233 - 238  
                                                                
[ 4c ]  Josef Gerbrich, Petr Randula, Rudolf  Růžička:  "Program
        pro kompozici  a  automatickou  notaci  vážné  hudby"  -
        sborník: Aplikace umělé inteligence - AI'88, Praha 1988,
        str. 289 - 296                                          
                                                               
[ 4d ]  Rudolf Růžička: Perspektivy počítačové umělecké tvorby a
        jejího společenského uplatnění" - časopis: Opus Musicum,
        1989, č. 3, str. IV - VI                                
                                                               
[ 4e]   Josef  Gerbrich,  Rudolf    Růžička,    Jiří    Stehlík:
        "Compositions    de    musique    informatique        en
        Tchécoslovaquie" - katalog: Conference Internationale d'
        Informatique musicale 1984, Paris, str. 97 - 98        
                                                               
[ 4f ]  Josef Gerbrich, Rudolf Růžička: "Computer  program  BCMP
        for  Contemporary  Serious  Music  Works  Creation"    -
        katalog: VI. Colloquio  di  informatica  musicale  1985,
        Napoli, str. 47 - 48                                   
                                                               
[ 4g ]  Craig Harris et al.: "Report on the  1985  International
        Computer  Music  Conference  in  Vancouver"  -  časopis:
        Computer Music Journal, roč.10, čís.3, 1986, str.14    
                                                               
[ 5a ]  Imrich Bertók,  Ivo  Janoušek:  "Počítače  a  umenie"  -
        Slovenské pedagogické nakladatel'stvo, Bratislava  1978,
        str. 102 - 104                                         
                                                               
[ 5b ]  Miroslav Kaduch:  "Soudobá  hudební  tvorba  s  využitím

        počítačů" - Městské kulturní  středisko,  Ostrava  1989,
        str. 60 - 65                                           
                                                               
[ 6 ]  Rudolf  Ch.  Zaripov:  "Mašinnyj  poisk  variantov    pri
       modelirovanii tvorčeskogo processa" Nauka,  Moskva  1983,
       str. 45                                                 
                                                               
                                                                
                                                               
                                                               
     Počítačový program pro vznik elektroakustických skladeb   
     =======================================================   
                                                               
                                                               
   Při přípravě programu pro elektroakustické skladby bylo třeba
počítat s  možností  přístrojů,  vyrábějících  elektroakustickou
hudbu, vytvořit tóny, které se nemusí  svou  výškou  shodovat  s
tóny běžných hudebních soustav, na př. temperovaného půltónového
ladění,  přirozeného  ladění,  ani  jiného    pravidelného    či
nepravidelného  dělení  oktávy,  jak  je    známe    z    jiných
mimoevropských hudebních soustav. Přitom výšku každého hudebního
tónu lze přesně určit výsledným číslem, které  určuje  frekvenci
tónu v hertzech.                                               
                                                                
  Pro vznik elektroakustické počítačové skladby  "ARCANUM"  byly
požadovány tónové výšky ve frekvenčním rozmezí od 50 do 5000 Hz.
V rámci  tohoto  intervalu  vybral  počítač  50  dvojic  tónů  v
intervalu od  temperované  velké  sekundy  do  tří  oktáv,  t.j.
vyjádřeno poměrem frekvencí příslušných dvou tónů minimálně    ,
maximálně      . Tóny, které nevyhovovaly tomuto požadavku, byly
eliminovány.                                                    
  Z daných tónových dvojic bylo vytvořeno  požadovaným  postupem
1000  desetitónových  elektronických  bloků  pravidleným    nebo
náhodným vložením osmi zbývajících tónů mezi oba  tóny  tónových
dvojic. Rozložení tónů v blocích je  určeno  jednak  rovnoměrným
vyplněním určeného zvukového prostoru (v  grafickém  znázornění:
1), dále pak osmi různými postupy, které zhušují  nebo  zřeďují
zvukový prostor u nejnižších nebo nejvyšších tónů  (v  grafickém
znázornění: 2< 2> 3< 3> 4< 4> 5< 5>). Při pravidelném  rozložení
vznikly  se  zhuštěním  u  nejvyšších    tónů    tónové    bloky
konsonantního až  "zvonovitého"  zabarvení,  naopak  u  bloků  s
náhodným  rozložením  a  se  zhuštěním  u  nejnižších  tónů  byl
výsledný zvuk nejvíce disonantní.                               
  Výběrem  vhodných  bloků,  jejich  realizací  na  syntetizéru,
horizontálním  i  vertikálním  spojováním  a  dalšími  úpravami,
používanými při tvorbě elektroakustické hudby,  vznikla  konečná
stereofonní verze skladby [ 7 ] .                               
                                                               
                                                               
                                                               
         Grafické znázornění rozložení tónů v blocích :        
----------------------------------------------------------------
                           příloha   1                         
----------------------------------------------------------------
                                                                
                                                               
                                                               
Ukázka části výsledků ve frekvencích bloků elektronických tónů :
----------------------------------------------------------------
                           příloha   2                         

----------------------------------------------------------------
                                                               
                                                                
________________________________________________________________
                                                               
[ 7 ]  Elektroakustická  počítačová  skladba   "ARCANUM"    byla
       natočena  v  Elektronické  laboratoři    Ceskoslovenského
       rozhlasu v Plzni za technické spolupráce ing. C. Kadlece;
       trvání skladby: 12,2 min.                               

                                                               
                                                                
Počítačový program pro kompozici  instrumentálních  a  vokálních
skladeb z  oblasti  soudobé  vážné  hudby,  jejich  automatickou
                 notaci a klasický notový zápis                
================================================================
                                                               
                                                               
   Univerzální program pro kompozici soudobých vážných  skladeb,
doplněný programy pro  automatický  notační  zápis  s  následným
tiskem v tradičním notovém záznamu,  byl  záměrně  vytvořen  pro
širší uplatnění v tvorbě různě  stylově  zaměřených  skladatelů.
Dokumentuje tak široké možnosti užití počítače v umělecké tvorbě
dokonce tak specifické, jako je kompoziční činnost.            
   Při vzniku a úpravách  programu  byla  postupně  dána  určitá
omezení v kompoziční práci tak, jak se vpodstatě děje  v  tvorbě
skladatele  soudobé  vážné  hudby.  Jde  především  o  vyloučení
klasického pojetí harmonie ve formě vzniku a  spojování  akordů,
klasicky chápané polyfonie, postavené na  harmonickém  podkladě,
omezení možností  tradičního  rytmického  rozložení  v  taktovém
dělení (těžké a lehké  doby)  i  v  tradiční  práci  s  melodií,
frázováním, formou apod. V notačních záznamech dochází k  zápisu
každé  noty  s  posuvkou,  k  zjednodušenému  zápisu  rytmických
struktur, melodických ozdob, interpunkce aj., jak je to běžné  v
současné hudební notaci.                                        
   Objevuje se  tak  novodobé  pojetí  vzniku  melodické  linky,
rytmické struktury, harmonie, polyfonie a vícehlasu.  Přitom  je
skladateli  ponechána  možnost  využití  tradičních   tónin    a
napodobení původních melodických  ozdob,  nepravidelných  rytmů,
instrumentálního nebo  vokálního  charakteru  melodie  (akcenty,
glissando, legato, staccato apod.) a tradičního notového  zápisu
(taktové dělení, notové klíče, transponování nástrojů, partitura
atd.).                                                          
                                                               
   Zadávání  dat  pro  program  vychází  z  klasických  znalostí
profesionálního skladatele  tak,  aby  i  začátečník  v  oblasti
počítačové  kompozice  byl  schopen  pracovat  s  programem    a
dosáhnout dobrých výsledků. Přitom je pamatováno na individuální
schopnosti  a  přístup  každého  skladatele  k  tvorbě    formou
prakticky neomezeného množství  zadávaných  datových  variant  a
nekonečného množství  variant  ve  výsledcích  zásluhou  využití
náhodných postupů. Velkou  výhodou  je  také  možnost  doplňovat
datové tabulky procentuálního rozložení výsledků podle vlastních
požadavků  skladatele  hlavně  v  oblasti  rytmických  struktur,
harmonických a melodických intervalů, modů a  vícehlasu.  Přitom
na  základě   vhodně    volených    parametrů    pro    zadávání
pseudonáhodných čísel je možné  vytvořit  melodické  a  rytmické
postupy, podobné variacím.                                     
   Výsledné  hudební  skladby  jsou  dány  jednak   automatickým
přepisem v upravené  verzi  transkripčního  hudebního  jazyka  v

nejčitelnější možné podobě pro  hudebního  interpreta  a  jednak
zápisem na plotteru nebo upravené  tiskárně  ve  formě  tradiční
notace v partituře s možností rozpisu jednotlivých  samostatných
hlasů.                                                         
                                                               
   Nejdůležitějším  přínosem  tohoto  programu  je,  že   tvůrčí
umělecká činnost skladatele  je  plně  zachována,  počítač  však
umožňuje urychlení realizace skladatelových záměrů a  odstraňuje
skladatelovu rutinní práci jakou je  přehledné  taktové  dělení,
transponování nástrojů a hlasů, použití různých notových klíčů a
v neposlední řadě  automatický  notační  zápis  do  partitury  a
rozpis provozovacího notového materiálu.                       
                                                               
                                                               
                   P o p i s   p r o g r a m u                 
                   ---------------------------                 
                                                               
  Délka skladby nebo její části  je  zadána  počtem  taktů  nebo
počtem tónů a pomlk. Dále je nutno definovat  vzájemnou  četnost
výskytu pomlk, tónů, melodických ozdob, tremol (trylků,  víření,
frullata  aj.)  a  skupinek  (přírazů,  obalů,  arpeggia   aj.).
Melodické rozpětí je dáno nejnižším a nejvyšším  tónem,  množina
povolených  tónů  druhem  modu.  Výběr  jednotlivých  rytmických
délek, melodických intervalů nebo  intervalů  mezi  jednotlivými
tóny v akordu se  řídí  podle  vybraných  distribučních  funkcí.
Tremolo je určeno intervalem dvojice tremolujících  tónů,  počet
tónů v melodických  ozdobách  minimální  a  maximální  hodnotou,
vícehlas  počtem  hlasů.  Dvojí  typ  transpozice  (modální    a
instrumentální)  umožňuje  modifikovat  základní  mody    a    u
transponujících nástrojů automaticky upravit notový zápis. Výběr
rytmů,  tónů  a  některých  jiných  charakteristik  je  prováděn
generátorem pseudonáhodných čísel podle příslušného  diskrétního
rozložení.                                                     
  Samostatné doplňující programy automaticky rozepisují vícehlas
mezi dané nástroje a  hlasy  do  vhodných  notových  klíčů  i  s
interpunkčními značkami v logicky  čitelném  tvaru  pro  hudební
interprety.                                                    
                                                                
                                                               
Vývojový diagram hlavního programu a  programů  pro  automatický
                         notační zápis :                       
----------------------------------------------------------------
                           příloha   3                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
                                                                
                                                               
                    Kódování notačního zápisu                  
                    -------------------------                  
                                                                
Při vytváření transkripčního kódování  notace  s  předpokládaným
využitím možností periferních zařízení  počítače  bylo  použito,
tak jako v jiných obdobných případech i u nás [ 8 ] ,  hudebního
jazyka  "ALMA"  (Alphanumeric  Language  for  Musical  Analysis)
[ 9 ] , který byl částečně upraven pro vhodnější využití v tomto
programu. Základním požadavkem bylo realizovat zápis,  který  by
byl srozumitelný pro hudebníka, zvyklého na tradiční  notaci,  a
přitom čitelný pro počítač.                                     
                                                               
rytmické délky :    1     celá nota nebo pomlka                

                    2     půlová                               
                    4     čtvrová                              
                    8     osminová                             
                    16    šestnáctinová                        
                    .     tečka za notou nebo pomlkou          
                    ..    dvě tečky                            
----------------------------------------------------------------
                           příloha   4                         
----------------------------------------------------------------
                                                                
P      pomlka                                                  
( )    nepravidelný rytmus (triola, kvintola a j.)             
/      taktová čára                                            
2:4    dvoučtvrový takt (taktové označení)                    
                                                               
názvy tónů :    C, D, E, F, G, A, H                            
                                                               
posuvky :    X     křížek před notou                           
             B                                               
                                                               
tónová soustava :    A-3 ... H-3     subkontraoktáva           
                     C-2 ... H-2     kontraoktáva              
                     C-1 ... H-1     velká oktáva              
                     C0  ... H0      malá oktáva               
                     C1  ... H1      jednočárkovaná oktáva     
                     C2  ... H2      dvoučárkovaná oktáva      
                     C3  ... H3      tříčárkovaná oktáva       
                     C4  ... H4      čtyřčárkovaná oktáva      
                     C5              pětičárkovaná oktáva      
                                                                
Q      melodická ozdoba (skupinka, příraz, obal, nátryl,       
          arpeggio a j.)                                       
+      další tón melodické ozdoby                              
W      tremolo, trylek, víření, frullato a j.                  
&      další tremolovaný nebo trylkovaný tón                   
*      další harmonický tón                                    
                                                               
=      ligaturované tóny                                       
< >    začátek a konec legata                                  
,      oddělovač notových klíčů, taktového označení nebo       
          rytmických hodnot                                    
                                                               
notové klíče :    KG     houslový G klíč                       
                  KF     basový F klíč                         
                  KC3    altový C klíč                          
                  KC4    tenorový C klíč                       
----------------------------------------------------------------
                           příloha   5                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   5a                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
                                                               
Příklad zadání :                                               
                                                                
----------------------------------------------------------------
                           příloha   6                         
----------------------------------------------------------------

                                                                
                                                               
Realizace v notovém zápisu :                                   
                                                               
----------------------------------------------------------------
                           příloha   7                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
________________________________________________________________
                                                               
[ 8 ]  L'uba Ballová:  "Totožnos  a  podobnos  melódií"  Opus,
       Bratislava 1982, str. 71 - 87                           
                                                                
[ 9 ]  M. J. Gould, G. W. Logemann: "ALMA,  Alphameric  Language
       for Musical  Analysis"  -  sborník:  Musicology  and  the
       Computer, New York 1970, str. 57 - 90                   

                                                                
                                                               
           Zadávání parametrů při vytváření kompozice          
           ------------------------------------------          
                                                                
Parametry pro vznik skladby nebo její  části  je  možné  zadávat
interaktivně z terminálu nebo je předem  připravit  do  datového
souboru.                                                       
Program je vytvořen pro počítače PDP 11/34 a ADT 4500 (HP 1000);
je připravena verze, která je kompatibilní s IBM - PC.         
                                                               
I. Název                                                       
- - - - -                                                       
I.a. HEADING - popisující a orientační údaje o  hudební  skladbě
     nebo její části -  maximální  počet  znaků  20,  v  datovém
     souboru na pozicích <01-20>                               
                                                                
zadané údaje v kulatých závorkách se do partitury a při  rozpisu
do partů  zapisují  nad  daný  notový  řádek;  jsou-li  údaje  v
hranatých závorkách, zapisují se před  notovou  osnovu;  jsou-li
odděleny lomenou čarou, zapisují se údaje pod  sebe;  orientační
údaje, které nejsou v závorkách, se nezapisují                 
                                                               
II. Tónová délka                                               
- - - - - - - - -                                              
II.a. METRE - taktové označení (na př. 2,4 - dvoučtvrový  takt)
      - 2 x 2 znaky <21-22><23-24>                             
                                                               
II.b. BAR NUMBER  -  počet  taktů  (jen  je-li  uvedeno  taktové
      označení) - 3 znaky <25-27>                              
                                                               
Příklad zadání:                                                 
----------------------------------------------------------------
                           příloha   8                         
----------------------------------------------------------------
                                                                
II.c. NUMBER OF RHYTHMIC VALUES - počet rytmických délek  (platí
      pro noty a  pomlky  jen  tehdy,  není-li  uvedeno  taktové
      označení) - 3 znaky <25-27>                              
                                                                
II.d. RHYTHM  -  výběr   rytmických    délek    podle    tabulek
      procentuálního rozložení  pseudonáhodných  postupů,  které
      může každý skladatel individuálně pozměňovat  a  doplňovat

      podle  vlastních  požadavků  na    rytmickou    strukturu;
      nepravidelné rytmy je možné  požadovat  jen  tehdy,  je-li
      zadáno II.c. (je třeba vždy zadat) - 2 znaky <28-29>     
                                                               
II.e. * - násobek základních daných rytmických  hodnot  (není-li
          zadáno, základní rytmické hodnoty se nemění) - 2 znaky
          <30-31>                                              
                                                               
II.f. + - přičítání uvedené rytmické  délky  k  daným  rytmickým
          hodnotám (není-li zadáno, základní rytmické hodnoty se
          nemění) - 2 znaky <32-33>                            
                                                               
Příklad zadání:                                                 
----------------------------------------------------------------
                           příloha   9                         
----------------------------------------------------------------
                                                                
podle tabulky procentuálního rozložení RHYTHM  č.5  jsou  určeny
přibližné četnosti rytmických délek takto :                    
16 - 50%, 8 - 25%, 8. - 10%, 4 - 15%                           
                                                                
jejich požadovaným přepočtem vznikly výsledné rytmické délky : 
4 - 50%, 4. - 25%, 2 - 10%, 2=8 - 15%                          
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   10                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
Rytmické délky zapsané jedinou notou nebo pomlkou  bývají  často
pro interpreta těžko  čitelné;  z  následujících  tří  uvedených
notačních zápisů je rytmická notace b) a c) podstatně čitelnější
než a), přitom c) je rytmicky nejpřehlednější;  zápis  rytmu  je
v b) a c) strukturovaně členěn podle metra :                   
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   11                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
Pro automatické uspořádání rytmické notace  v  taktu  v  logicky
čitelném tvaru pro hudební interprety  byl  vytvořen  samostatný
algoritmus :                                                   
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   12                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
t  ... časový okamžik nástupu nové rytmické délky (t=0 - začátek
       taktu)                                                  
M  ... délka taktu                                             
l  ... nová rytmická délka (na vstupu)                         
l' ... úsek v l, který bude bezprostředně zpracováván          
d  ... úsek v l', který    být  bezprostředně  zapsán  jedinou
       notou (na výstup)                                       
t' ... časový okamžik nástupu nové noty                        
s  ... krok na časové ose (t'=t'+s)                            
                                                                
A. pokud nová délka přesahuje taktovou čáru  (t+1>M),  je  třeba
   uvažovat prozatím kratší délku: l'=M-t, jinak l'=l          
B. v tabulce vybraných (např. jednou notou  zapsatelných)  délek
   na povolených  pozicích  v  taktu  (časovém  okamžiku  t)  je

   nalezena první délka d, která celá leží v l'                
B1. je-li nástup noty d shodný s časem t, zapíše se délka  d  na
    výstup, původní délka l  se  zkrátí  (1=1-d),  a  je-li  (po
    odečtení)  nenulová,  znovu  se  pokračuje  krokem   A;    s
    následující notou bude spojena ligaturou; při 1=0 algoritmus
    končí                                                      
B2. není-li notou d pokryt začátek délky l' (časový  okamžik  t'
    nástupu  noty  d  se  neshoduje  s  t),  bude  se    nejprve
    zpracovávat tento vynechaný úsek l'=t'-t počínaje krokem B 
                                                               
II.g. TONE/REST  -  poměr  výskytu  tónů   a    pomlk,    určený
      pseudonáhodným  procentuálním  výskytem  v  tabulkách    s
      možností individuálního skladatelova doplnění; přitom  dvě
      a více pomlk bezprostředně za sebou se sčítají  (je  třeba
      vždy zadat) - 1 znak <34>                                
                                                                
II.h. TONE/ORNAMENT - poměr výskytu tónů  a  melodických  ozdob,
      určený pseudonáhodným procentuálním výskytem  v  tabulkách
      (je třeba vždy zadat) - 1 znak <35>                      
                                                                
II.i. TREMOLO/GROUP - poměr výskytu  tremol,  trylků,  víření  a
      frullata (dále jen "tremola") na jedné straně a  ostatních
      melodických  ozdob  (skupinka,  příraz,   obal,    nátryl,
      arpeggio  aj.)  -  dále  jen    "skupinky",    které    se
      nezapočítávají do rytmických  hodnot  v  taktu  na  straně
      druhé (zadává se jen tehdy, je li  požadováno  ORNAMENT  v
      II.h.) - 1 znak <36>                                     
                                                                
Příklad zadání:                                                
----------------------------------------------------------------
                          příloha   13                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
podle tabulky procentuálního rozložení TONE/REST č.3 jsou určeny
poměry výskytu tónů a pomlk :                                  
tóny - 75%, pomlky - 25%                                       
                                                               
podle tabulky procentuálního rozložení  TONE/ORNAMENT  č.4  jsou
určeny poměry výskytu tónů a melodických ozdob :               
tóny - 50%, ozdoby - 50%                                       
                                                               
podle tabulky procentuálního rozložení  TREMOLO/GROUP  č.5  jsou
určeny poměry výskytu tremol a skupinek :                      
tremola - 25%, skupinky - 75%                                  
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   14                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
II.j. TREMOLO-INTERVALS  -  výskyt  intervalů   u    tremol    s
      procentuálním  omezením,  daným  v  tabulkách;    velikost
      intervalu je definována počtem půltónů (interval 1 -  malá
      sekunda, 2 - velká sekunda, 3 - malá  tercie,  4  -  velká
      tercie atd.);  (zadává  se  jen  tehdy,  je-li  požadováno
      TREMOLO v II.i.) - 2 znaky <37-38>                        
                                                               
II.k. SIZE  OF  GROUP  -  nejmenší  a  největší  počet  tónů  ve
      skupinkách  (podle  náhodného   výběru    v    rovnoměrném
      rozložení) včetně nejbližšího následujícího  rytmizovaného
      tónu; v případě vždy stejného počtu tónů stačí  uvést  jen

      jednu hodnotu (zadává se jen tehdy, je-li požadováno GROUP
      v II.i.) - 2 x 2 znaky <39-40><41-42>                    
                                                                
Příklad zadání:                                                
----------------------------------------------------------------
                          příloha   15                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
podle tabulky procentuálního rozložení TREM.INTERVALS č.11  jsou
určeny melodické intervaly  v  tremolech  na  základě  přibližně
častého výskytu :                                               
1 - 25%, 2 - 35%, 3 - 20%, 4 - 20%                             
                                                               
v GROUP-NUMBER jsou skupinky v  počtu  od  6  do  10  rovnoměrně
rozloženy po 20%                                                
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   16                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
                                                               
III. Tónová výška                                              
- - - - - - - - -                                               
III.a. AMBIT OF MELODY - povolené  tónové  rozpětí;  nejnižší  a
       nejvyšší použitelný tón ve skladbě  nebo  její  části  ve
       znějícím, netransponovaném zvuku nástroje (je třeba  vždy
       zadat) - 2 x 4 znaky <43-46><47-50>                     
                                                               
Příklad zadání:                                                
----------------------------------------------------------------
                          příloha   17                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
zadání v AMBIT: BH-1,XF3 určuje tónové rozpětí od Hes  ve  velké
oktávě po fis v tříčárkované oktávě                            
                                                               
III.b. MODES - řada tónů, které je možné  ve  skladbě  použít  a
       které  může  skladatel  v  tabulkách  libovolně  měnit  a
       doplňovat; pokud se modus periodicky neopakuje po oktávě,
       je základním tónem C1 (je třeba vždy  zadat)  -  2  znaky
       <51-52>                                                 
                                                               
Přehled použitých modů, jejich kódování a hudební  přepis  (jsou
definovány všechny pěti až dvanáctitónové běžně užívané mody  od
historicky nejstaršího bezpůltónového pentatonického  modu  přes
celotónový  a  diatonický  modus,  Messiaenovy  mody,       po
chromatický modus a  dále  všechny  mody,  které  se  periodicky
opakují v jiné, než oktávové  periodě  s  kombinacemi  intervalů
1,2,3,4  a  maximálním  počtem  tří  stejných    nebo    různých
intervalů) :                                                   
----------------------------------------------------------------
                       příloha   18a, 18b                      
----------------------------------------------------------------
                                                               
                                                               
definice modu spočívá v přiřazení  nul  a  jedniček  všem  tónům
tónové soustavy (0 - tón nelze použít,  1  -  tón  bude  v  modu
obsažen); první hodnota definující posloupnosti  (periody)  modu
se přiřadí  tónu  C1  (případná  transpozice  tón  C1  posouvá),
ostatními hodnotami se obsadí následující půltóny; po  vyčerpání

vstupní posloupnosti se hodnoty periodicky zkopírují jak  směrem
nahoru, tak i dolů                                              
                                                               
Příklad zadání:                                                
----------------------------------------------------------------
                          příloha   19                          
----------------------------------------------------------------
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   20                          
----------------------------------------------------------------
                                                               
                                                               
III.c. DIRECTION OF MELODY -  nucené  směrování  melodie  nahoru
       nebo  dolů  podle  procentuálního   omezení,    vybraného
       skladatelem; pokud by tón  v  požadovaném  směru  přesáhl
       povolené rozpětí, je zamítnut a  generován  další  vhodný
       tón; výsledkem  zadaného  směrování  je  pohyb  melodické
       linky převážně v  určené  části  ambitu  -  pro  relizaci
       tohoto záměru se ignoruje prvých 50  vygenerovaných  tónů
       melodické linky (je třeba vždy zadat) - 1 znak <53>     
                                                                
Příklad zadání:                                                
----------------------------------------------------------------
                          příloha   21                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
podle tabulky procentuálního rozložení DIRECTION č.6 jsou určeny
poměry stoupajících a klesajících intervalů v melodidcké lince :
směrování nahoru - 75%, dolů - 25%                             
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          příloha   22                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
III.d. NUMBER OF VOICES - maximální  počet  hlasů  ve  vícehlasé
       harmonii;  základním  (nejnižším)  hlasem  je    melodie,
       generovaná podle parametrů  v  II.a.  -  II.k,  III.a.  -
       III.c. a III.g.; pokud by další harmonický  hlas  přesáhl
       daný tónový rozsah v III.a., tón nevznikne (není-li zadán
       počet hlasů větší než 1, vícehlas se nevytváří) - 2 znaky
       <54-55>                                                  
                                                               
III.e. HARMONY - charakter harmonie a  tremol  v  rámci  a  mimo
       rámec  modu  a  daného  melodického   rozpětí;    není-li
       harmonický nebo tremolovaný tón v  určeném  modu  nalezen
       ani po 1000 pokusech, další tón se nevytvoří  (zadává  se
       jen tehdy, je-li požadováno TREMOLO v  II.i.  nebo  vyšší
       počet hlasů než 1 v III.d.) - 1 znak <56>               
                                                                
charakter je definován kódem 1 až 4 :                          
kód 1 - vytváření tónů je omezeno  určeným  modem  a  melodickým
        rozsahem                                               
kód 2 - tóny jsou omezeny pouze daným modem                    
kód 3 - tóny jsou omezeny jen rozsahem                         
kód 4 - vytváření tónů není omezeno  ani  modem  ani  melodickým
        rozsahem                                               
                                                               
III.f. HARMONIC INTERVALS -  výskyt  intervalů  ve  vícehlasu  s
       pseudonáhodným procentuálním  omezením,  daným  tabulkami

       (zadává se jen tehdy, je  li  požadován  v  III.d.  vyšší
       počet hlasů než 1) - 2 znaky <57-58>                    
                                                               
III.g. MELODIC  INTERVALS  -  výskyt  intervalů  v  melodii    s
       procentuálním omezením, daným tabulkami  (je  třeba  vždy
       zadat) - 2 znaky <59-60>                                
                                                               
Příklad zadání:                                                
----------------------------------------------------------------
                          příloha   23                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
podle tabulky procentuálního rozložení HARM.INTERVALS  č.6  jsou
určeny poměry výskytu intervalů ve vícehlasu :                 
interval 3 - 50%, interval 4 - 50%                             
                                                               
podle tabulky procentuálního rozložení  MEL.INTERVALS  č.3  jsou
určeny poměry výskytu intervalů v melodické lince :            
interval 0 - 20%, 1 - 17.1%, 2 - 14.5%, 3 - 12%, 4 - 9.9%,  5  -
7.9%, 6 - 6.15%, 7 - 4.6%, atd.                                
                                                                
----------------------------------------------------------------
                          příloha   24                         
----------------------------------------------------------------
                                                                
III.h. TRANSPOSITION - prvním údajem je  o  daný  počet  půltónů
       transponován  modus  (modální  transpozice),  přičemž  se
       rozsah melodie  nemění,  v  druhém  údaji,  který  určuje
       transpozici    v    ladění    nástroje    (instrumentální
       transpozice) se mění i melodické rozpětí, zadané v III.a.
       - 2 x 3 znaky <61-63><64-66>                            
                                                               
Příklad zadání:                                                 
----------------------------------------------------------------
                          příloha   25                         
----------------------------------------------------------------
                                                                
zadání v TRANSPOSITION: -8,14 určuje modální transpozici o malou
sextu dolů a nástrojovou transpozici o velkou nonu nahoru (např.
u basového klarinetu v B ladění )                              
                                                                
                                                               
IV. Inicializace                                               
- - - - - - - - -                                              
Zadání počátečních parametrů pro generátor pseudonáhodných čísel
s údajem jen pro první z dvojice čísel (druhé číslo je vždy  0);
je třeba zadávat samostatně pro tónovou délku i  výšku;  výhodou
tohoto  postupu  je  možnost  vytvářet  části  skladeb   podobné
rytmicky  a  melodicky  klasickým  variacím;   pro    rovnoměrné
rozložení pseudonáhodných čísel  je  prvních  50  vygenerovaných
čísel vždy eliminováno.                                        
                                                               
IV.a. RHYTHM-RANDOM - počáteční  parametry  pseudonáhodných  dat
      pro II.d., II.g., II.h., II.i.,  II.j.,  II.k.  (je  třeba
      vždy zadat) - 4 znaky <67-70>                            
                                                               
IV.b. MELODY-RANDOM - počáteční  parametry  pseudonáhodných  dat
      pro III.c., III.f., III.g. (je třeba vždy zadat) - 4 znaky
      <71-74>                                                  


                                                               
                                                               
V. Notace                                                      
- - - - -                                                      
Notační  zápis  dodržuje  ustálené  tradiční  postupy  jak   pro
partituru, tak i  pro  rozpis  partů;  výjimkou  je  notace  bez
předznamenání, s posuvkami,  které  platí  jen  pro  jednu  notu
(kromě ligatury); zápis  melodických  ozdob  je  proti  tradiční
notaci  graficky  zjednodušen,  všechny  melodické  ozdoby    se
zapisují vyplněnými notovými hlavičkami bez nožek na  příslušnou
rytmickou dobu; tóny tremol jsou umístěny v hranatých  závorkách
se samostatně vyznačenou rytmickou délkou.                     
                                                                
Pro automatický notační zápis posuvek v logicky  čitelném  tvaru
pro hudebního interpreta byl vytvořen samostatný algoritmus :  
                                                               
----------------------------------------------------------------
                          Příloha   26                         
----------------------------------------------------------------
                                                               
N  ... noty  C D E F G A H  (bez křížků a bé)                  
X  ... noty  XC XD XF XG XA  (s křížkem)                       
B  ... noty  BD BE BG BA BH  (s bé)                            
                                                               
I1 ... intervaly  {1,3,5,8,10} + 12*O; O = 0,1,2,3,4,5,6,7     
I2 ... intervaly  {2,4,7,9,11} + 12*O                          
I3 ... intervaly  {6} + 12*O                                   
I4 ... intervaly  1 3 5                                        
I5 ... intervaly  2 4 7                                         
                                                               
A1. po X následuje X nebo N                                    
A2. po B následuje B nebo N                                    
B. následuje-li po N buď X nebo B, platí:                      
B1. při I1 směrem nahoru nebo I2  směrem  dolů, je-li  nejbližší
    následující N po I4 nahoru nebo I5 dolů, zvolí se X, jinak B
B2. při I1 směrem dolů nebo I2  směrem  nahoru, je-li  nejbližší
    následující N po I4 dolů nebo I5 nahoru, zvolí se B, jinak X
B3. při I3 směrem nahoru nebo dolů, je-li nejbližší  následující
    N po I1 nahoru nebo I2 dolů, zvolí se X;  nenásleduje-li  N,
    vybírá se z not {XC, BE, XF, XG, BH}                       
B4. při I3 směrem nahoru nebo dolů, je-li nejbližší  následující
    N po I1 dolů nebo I2 nahoru, zvolí se X;  nenásleduje-li  N,
    vybírá se z not {XC, BE, XF, XG, BH}                       
C. při zápisu vícehlasu v jedné notové osnově nebo tremol platí:
C1. podle uvedených pravidel v A1. -  A2.  a  v  B1.  -  B4.  se
    postupuje jen u základních  (nejnižších)  tónů  vícehlasu  a
    tremol                                                     
C2. u ostatních tónů rozhoduje o notaci podle pravidel  v  A1  -
    A2. a B1. - B4. nejvyšší tón  vícehlasu  nebo  základní  tón
    tremola tak, že tento  tón  je  považován  za  poslední  tón
    melodické linky                                            
                                                               
V.a. STAVES - automatický rozpis vícehlasu do předepsaného počtu
     notových  osnov  v  partituře  s  prioritou  vyššího  hlasu
     (zadává se jen tehdy, je li požadován v III.d. vyšší  počet
     hlasů než 1 a má-li být víceřádková notace zapsána);  zápis
     v notové osnově o menším počtu  linek  je  možné  definovat
     kódy -1 až -4 (týká se především notace bicích nástrojů)  -
     2 znaky <75-76>                                           
                                                               

je-li ve vícehlasu  menší  počet  hlasů,  než  je  zadáno  (viz.
poznámky v III.d. a III.e.) nebo je-li  zadáno  méně  hlasů  pro
rozpis  do  více  řádků,  rozloží  se  při  zápisu  v  partituře
stejnoměrně dané tóny vícehlasu v udaném  počtu  notových  osnov
(na př. akord, složený ze tří tónů se  rozdělí  do  šesti  řádků
tak, že 1.a 2. řádek  obsahuje  nejvyšší  tón,  3.  a  4.  řádek
prostřední tón, 5. a 6.  řádek  nejnižší  tón  akordu);  není-li
možné stejnoměrné rozdělení, zdvojí  se  při  rozpisu  především
vyšší tóny vícehlasu (na př. při daných čtyřech tónech akordu se
do šesti notových řádků rozdělí tóny  tak,  že  1.  a  2.  řádek
obsahuje nejvyšší tón, 3. a 4. řádek druhý nejvyšší tón, 5. a 6.
řádek zbylé dva tóny akordu)                                    
                                                               
V.b. CLEFS - automatický výběr  notových  klíčů,  používaných  u
     daného nástroje (není-li zadáno, klíč se nazapisuje -  týká
     se především notace bicích nástrojů) - 1 znak <77>        
                                                               
použití notových klíčů je definováno kódem 1, 2, 3, 7, 9 :     
kód 1 - houslový klíč                                          
kód 2 - basový klíč                                             
kód 3 - použití houslového i basového klíče                    
kód 4 - tenorový C klíč                                        
kód 7 - použití houslového, tenorového a basového klíče        
kód 8 - altový C klíč                                           
kód 9 - použití houslového a altového klíče                    
                                                               
Pro automatický notační zápis při použití dvou nebo tří  různých
klíčů v jedné notové osnově byl vytvořen samostatný algoritmus :
                                                               
pro kód 3 :                                                    
A1. začíná-li skladba nebo její část tónem C1 nebo tónem vyšším,
    je použito KG                                               
A2. začíná-li tónem H0 nebo tónem nižším, je použito KF        
B1. v KG je dále použito jen tónů po BG0 a vyšších,  při  tónech
    XF0 a nižších nastupuje KF                                 
B2. v KF je dále použito jen tónů po XF1 a nižších,  při  tónech
    BG1 a vyšších nastupuje KG                                 
                                                               
pro kód 7 :                                                    
A1. začíná-li skladba nebo její část tónem F1 nebo tónem vyšším,
    je použito KG                                              
A2. začíná-li v tónovém rozmezí od F0 po E1, je použito KC4    
A3. začíná-li tónem E0 nebo tónem nižším, je použito KF        
B1. v KG je dále použito jen tónů po BH0 a vyšších,  při  tónech
    XA0 a nižších nastupuje KC4                                
B2. v KC4 je dále použito jen tónů v rozmezí od BA-1 po XC2, při
    tónech BD2 a vyšších nastupuje KG, při tónech XG-1 a nižších
    nastupuje KF                                                
B3. v KF je dále použito jen tónů po XF1 a nižších,  při  tónech
    BG1 a vyšších nastupuje KC4                                
                                                               
pro kód 9 :                                                     
A1. začíná-li skladba nebo její část tónem F1 nebo tónem vyšším,
    je použito KG                                              
A2. začíná-li tónem E1 nebo tónem nižším, je použito KC3       
B1. v KG je dále použito jen tónů po BH0 a vyšších,  při  tónech
    XA0 a nižších nastupuje KC3                                
B2. v KC3 je dále použito jen tónů po E2 a nižších,  při  tónech
    F2 a vyšších nastupuje KG                                  
                                                                

C. při zápisu vícehlasu v jedné notové osnově nebo tremol  platí
   pro určení notových klíčů v kódech 3, 7 a 9 :               
C1. začíná-li skladba nebo její část, platí údaje v A1.  -  A3.;
    nevyhovují-li pro všechny tóny vícehlasu nebo  tremola,  pak
    rozhoduje nejvyšší nebo nejnižší zapisovaný tón, který má od
    uvedeného tónu v A1. - A3. největší intervalovou vzdálenost;
    nevyhovuje-li ani potom, použije se nejblíže nižšího klíče 
C2. změna  klíče  je  realizována  při  překročení  některého  z
    uvedených limitů v B1. - B3.; přitom  je  rozhodující  v  KG
    nejnižší, v KF a KC3 nejvyšší zapisovaný tón vícehlasu  nebo
    tremola; KC4 se použije  jen  tehdy,  jsou-li  všechny  tóny
    vícehlasu nebo tremola v udaném tónovém rozmezí            
                                                               
Pro použití označení OTTAVA a  QUINTADECIMA  SOPRA  nebo  OTTAVA
BASSA platí (pro všechny kódy) :                                
A. bez označení v KG po tón XF3, použití 8va sopra od tónu BG3 a
   vyššího do tónu C3, zrušení 8va sopra od tónu H2 a nižšího  
B. označení 8va sopra v GK po tón XF4, 15ma sopra od tónu BG4  a
   vyššího do tónu C4, zrušení 15ma sopra  a  znovuzavedení  8va
   sopra od tónu H3 a nižšího                                  
C. bez označení v KF po tón BG-3, použití 8va bassa od tónu XF-3
   a nižšího do tónu XC-2, zrušení 8va  bassa  od  tónu  BD-2  a
   vyššího                                                      
D. při zápisu vícehlasu v jedné notové osnově nebo tremol  je  v
   GK rozhodující nejvyšší zapisovaný tón, v KF nejnižší; přitom
   platí pravidla v A., B., C.                                 
                                                                
V.c. LEGATO - první číslo udává počet legatovaných  tónů,  druhý
     údaj určuje  maximální  možný  interval  v  půltónech,  při
     kterém  je  legato  povoleno  (pokud  nezadáno,  legato  se
     nezapisuje; není-li zadán interval, jsou legátovány všechny
     tóny) - 2 x 2 znaky <78-79><80-81>                        
                                                               
udaný počet legatovaných  tónů  je  přerušen  opakovaným  tónem,
začátkem  a  koncem  skupinky  nebo  větším  intervalem  než  je
povoleno;  toto  přerušení  současně  nuluje   aktuální    počet
legatovaných  tónů,  přitom  tremolo  je  považováno  za   jeden
legatovaný tón; o velikosti intervalu ve vícehlasu nebo u tremol
rozhoduje základní (nejnižší) tón                              
                                                               
V.d. INTERPUNCTION 1. - určuje další možné zápisy pro  frázování
     a  úpravu  melodie  (pokud   nezadáno,    interpunkce    se
     nezapisuje) - 2 znaky <78-79>                             
                                                               
zápis frázování pro každou notu melodické linky  nebo  vícehlasu
je definován kódem -1 až -9 :                                  
kód -1 - akcent                                                 
kód -2 - staccato                                              
kód -3 - akcentované staccato                                  
kód -4 - tenuto                                                
kód -5 - akcentované tenuto                                    
kód -6 - portamento                                            
kód -7 - akcentované portamento                                
kód -8 - glissando směrem k nejbližšímu následujícímu tónu     
kód -9 - akcentované glissando                                 
                                                               
V.e. INTERPUNCTION 2. - výběr tónů pro frázování, uvedené v V.c.
     nebo v V.d. (není-li zadáno, požadované  frázování  v  V.d.
     platí pro všechny tóny) - 2 znaky <80-81>                 
                                                               

výběr tónů je definován kódem -1 až -9 :                       
kód -1 - zápis frázování platí jen pro skupinky                
kód -2 - frázování jen pro noty s rytmickými délkami 8 a 16    
kód -3 - skupinky a noty s délkami 8 a 16                      
kód -4 - noty s délkami v rozmezí 4 až 16                      
kód -5 - skupinky a noty s délkami 4 až 16                     
kód -6 - noty s délkami v rozmezí 1 až 4                       
kód -7 - noty s délkami v rozmezí 1 až 4.                      
kód -8 - noty s délkami v rozmezí 1 až 2                       
kód -9 - noty s délkami v rozmezí 2 až 4                       
                                                               
V.f. INTERPUNCTION 3.  -  další  možnosti  interpunkčních  úprav
     notace podle individuálních  požadavků  každého  skladatele
     (platí jen tehdy, není-li zadáno V.d.) - 2 znaky <80-81>  
                                                               
interpunkční úpravy jsou definovány kódem 1 až 99              
                                                               
V.g. INSTRUCTIONS - další přednesové, interpretační  aj.  pokyny
     pro výraz,  tempo,  agogiku,  dynamiku,  způsob  provedení,
     zápis vokálních textů  apod.  -  počet  znaků  není  omezen
     <82-...>                                                  
                                                                
zadané údaje se do partitury nebo při rozpisu do partů  zapisují
pod notový řádek; jsou-li v kulatých závorkách, zapisují se  nad
notovou osnovu pod  údaje,  uvedené  v  I.a.;  jsou-li  označeny
lomenými závorkami, zapisují se zadané údaje na konec notovaného
úseku skladby; mají-li být údaje zapsány pod sebou, oddělují  se
lomenou čarou                                                  
                                                               
                                                                
                                                               
Ukázky zadání částí skladeb s  výsledky  v  kódovacím  jazyku  a
              zápisem not na plotteru nebo tiskárně            
----------------------------------------------------------------
                                                               
Sólový nástroj :                                               
----------------------------------------------------------------
                     příloha   27a, 27b, 27c                   
----------------------------------------------------------------
                                                               
Klavírní part :                                                
----------------------------------------------------------------
                     příloha   28a, 28b, 28c                   
----------------------------------------------------------------
                                                               
Partitura komorní skladby :                                    
----------------------------------------------------------------
                     příloha   29a, 29b, 29c                   
----------------------------------------------------------------
                                                                
Partitura orchestrální skladby :                               
----------------------------------------------------------------
                     příloha   30a, 30b, 30c                   
----------------------------------------------------------------
                                                               
                                                               
                                                               
                            Z á v ě r                          
                            ---------                          

                                                               
   Značná  část  dosud  vytvořených  skladeb  na  základě    zde
uvedených a  jim  podobných  programů  spojuje  oba  systémy  do
výsledných tvarů elektroakustických počítačových kompozic, které
jsou určeny pro veřejná provádění ve formě  "živé"  interpretace
na hudební nástroje  a  hlasy  s  doprovodem  elektroakustických
zvuků z  reprodukčních  soustav.  O  takto  koncipované  skladby
projevují hudební interpreti  velký  zájem  vzhledem  ke  snadné
realizaci a výslednému zvukovému efektu.                       
   Nejen pro úspěšný výzkum v  oblasti  umělé  inteligence,  ale
především  pro  obohacení  hudební  umělecké   kultury,    budou
vytvářeny  další  počítačové  kompoziční  programy  a  stávající
programy vylepšovány tak, aby  sloužily  všem  profesionálním  i
amatérským zájemcům o počítačovou hudební tvorbu.               
                                                               
   V programech na vytváření elektroakustické hudby bude  vhodné
řešit zvukové úpravy hudebních nástrojů a  hlasů,  dosud  pracně
realizovatelné jen v elektronickém studiu.  Bude  použito  nejen
syntetizérů a jiných speciálních přístrojů na  výrobu  a  úpravy
zvuků,  ale  pomocí  počítače  dojde  i   k    automatizaci    a
synchronizaci  všech  pracovních  postupů  a  tím  i  k   větším
možnostem ve výsledném zvukovém vyznění skladby.                
   Počítač tedy bude skladateli nápomocen nejen  při  kompozici,
ale i při realizaci elektroakustické hudby.                    
                                                               
   Program pro kompozici instrumentálních  a  vokálních  skladeb
bude ve snaze o větší univerzálnost  rozšířen  o  možnost  změny
modů i v průběhu jediného  úseku  skladby,  vytváření  melodické
linky nebude vycházet jen z bezprostředně předcházejícícho tónu,
volba rytmických délek bude ovlivněna okamžitou dobou v taktu. 
   Výstup bude mít možnost skladatel ověřit poslechem ještě před
tím, než dojde k notačnímu zápisu. K tomu bude sloužit vícehlasý
zvukový výstup s použitím mikropočítače a  syntetizéru  podobně,
jak je již vyvinut systém  "MIDI"  (Musical  Instrument  Digital
Interface) [ 10 ] , samozřejmě s  potřebnou  úpravou.  Při  této
formě spolupráce bude počítač  na  skladatele  příznivě  působit
jako zdroj inspirace jen při přímém interaktivním kontaktu.    
   Skladatel tedy bude  mít  možnost  v  různých  fázích  vývoje
skladby vstupovat do  jejího  komponování,  konkretizovat  svoje
představy a nadále s počítačem spolupracovat.                  
                                                               
   Vstupní údaje budou ještě rozšířeny o  využití  grafiky  před
vlastní prací s kompozičním programem. Grafické informace, jak v
dvojrozměrném prostoru (výtvarné objekty na úrovni grafiky), tak
i v trojrozměrném (kresba objektů z  oblasti  architektury),  se
pomocí digitizéru sejmou a vytvoří se digitální  model  objektu.
Program s tímto modelem provede analýzu prostorových vztahů a na
jejím základě sestaví  vstupní  údaje  pro  kompoziční  program.
Vzniklé  údaje  zpracuje  linka   hudebních    programů.    Tyto
graficko-počítačové  skladby  by  měly  být  realizovány  jen  v
kontaktu s výtvarnými  objekty.  Výstupem  linky  programů  bude
notační zápis, kde bude pozměněno mnoho grafických symbolů  tak,
aby zápis vyhovoval požadavkům soudobé hudební notace. Budou tak
vyvinuty nové formy finálního zápisu skladeb ve  formě  grafické
hudební notace.                                                
   Představy o skladbě může skladatel charakterizovat ve spojení
s jinými uměleckými směry a s novými postupy v oblasti nahrávací
techniky. Skladatel si tak z počítače  vytváří  nový  kompoziční
nástroj s mnohem širším  záběrem.  Navíc  se  mu  počítač  stává
spolupracovníkem při  naplňování  představ  o  částech  skladby,

které si předdefinoval, svými  výsledky  ho  inspiruje  k  další
tvůrčí práci a odhaluje mu tak nezakódované vnitřní představy  o
celém díle.                                                    
                                                               
   Tak jako počítač člověka nikdy nenahradí ve vědecké činnosti,
nenahradí ho ani v umělecké tvorbě.  Pro  skladatele  bude  vždy
vítaným  pomocníkem,  urychlujícím  realizaci  jeho  myšlenek  a
nápadů a vykonávajícím často nepříjemnou, netvůrčí  a  opakující
se rutinní práci.                                              
                                                                
________________________________________________________________
                                                               
[ 10 ]  Gareth  Loy:  "Musicians  Make  a  Standard:  The   MIDI
        Phenomenon" - časopis: Computer Music Journal,  roč.  9,
        čís. 4, 1985, str. 8 - 26